Lidské tělo

Obsah stránky: Buňka, tkáň, orgán, celotělová onemocnění.

Buňka

Na začátku našeho života došlo ke spojení vajíčka se spermií a vznikla jediná buňka, která ve své genetické výbavě (DNA) obsahovala veškeré informace pro podobu i fungování všech tkání a orgánů. DNA si můžeme představit jako knihu plnou stavebních plánů. Buňka byla pohostinností matčina lůna stimulována k růstu, přesněji k dělení původní buňky na miliony nových. A tak každá buňka našeho těla v sobě nese veškeré plány (DNA) pro všechny naše tkáně, orgány.

Jsme dokonalí – v našem organizmu panuje rovnováha neustálé se tvořících a odumírajících buněk.
Například za týden se nám vymění výstelka našich střev, každý měsíc máme novou pokožku, každé 3 měsíce máme nové chuťové pohárky, za 4 měsíce se nám vymění červené krvinky a za 5 měsíců se nahradí všechny jaterní buňky novými.

O počtu buněk v našem těle se vědecké studie rozcházejí, ale nám bude stačit, že se pohybují v řádech bilionů (1012) až trilionů (1018) a že za 7 let se nám vymění skoro celé tělo.

Stavba a funkce buňky

Lidské buňky patří mezi eukaryotické živočišné buňky a tvoří je tyto části:
Buněčná membrána umožňuje prostup látek, některé prostupují volně, pro jiné existují v této membráně průchody, a řadu látek buňka nedokáže přijmout. Buněčnou membránu chrání například vit. E.
Uprostřed buňky je jádro obsahující genetický materiál (DNA), podle kterého se na ribozomech syntetizují bílkoviny. Pro syntézu a fungování DNA a bílkovin je důležitý hořčík, zinek, kyselina listová, vit. B12.
Mitochondrie umožňují spalovat živiny za vzniku energie, naopak v endoplazmatickém retikulu se cukry, bílkoviny a tuky syntetizují a vzájemně přeměňují, aby se v buňce skladovaly, nebo byly pomocí Golgiho aparátu vyloučeny z buňky ven.

K růstu stimuluje buňky růstový hormon (somatotropin, STH), který je tvořen v hypofýze.

Tkáň

Skupina stejných buněk se nazývá tkáň (pletivo). Tkáně můžeme rozdělit do 4 skupin: epitely, pojivové, nervové a svalové tkáně.

Epitely

U epitelů k sobě buňky těsně přiléhají jako cihla k cihle a tvoří ochrannou, krycí vrstvu těla: kůži a výstelku (sliznici) našich dutých (ústa, nos, střeva,…) orgánů.
Zároveň sem patří žlázové epitely, což jsou buňky tvořící a do okolí uvolňující různé látky (např. plicní průduškové žlázy tvoří ochranný hlen, žaludek tvoří trávící enzymy,…).

Pojivová tkáň

Pojivová tkáň tvoří oporu (jakési lešení držící ostatní tkáně). Oproti epitelu nejsou buňky pojivové tkáně těsně u sebe, ba naopak mezi sebou mají mezery a v sobě, nebo do těchto mezer ukládají to, co vytvoří. Patří sem kosti, šlachy, vazy, chrupavky, vazivo (drží orgány pohromadě), tuková tkáň a i krev.

Nervová tkáň

Nervová tkáň se skládá z nervových buněk a z podpůrných (gliových) buněk.
Nervové buňky (neurony) si můžeme představit jako kabely vedoucí do počítače (mozku). Jsou schopné velice rychle přemístit informaci z jednoho místa na druhé.
Gliové buňky mají za úkol zajišťovat výživu pro neurony.

Svalová tkáň

Svalová tkáň je schopna se v případě potřeby stáhnout a zase uvolnit. Každá svalová buňka obsahuje nespočet svalových vláken.
Svalové vlákno si můžeme jednoduše představit jako skříň s šuplíky. Skříň představuje buňku a šuplíky svalová vlákna. Když vysuneme všechny šuplíky, tak se buňka protáhne do délky (povolený sval) a pokud šuplíky zasuneme, znamená to, že se buňka smrští (sval se stáhne).

Orgány

Pokud daná skupina tkání vykonává nějakou konkrétní funkci (např. sval obsahuje buňky, které se dokážou smrštit) říkáme jí orgán.

Celotělová onemocnění

Únava, ztráta energie, sil, nachlazení, prostydnutí, horečka, zvýšená tělesná teplota, bolest v krku, bolest hrudníku, stenokardie, bolest břicha, nadbříška, podbříška, pocit zimy, zimomřivost, studené končetiny, ruce, nohy, pocení, návaly horka, pocity tepla, zánět, zápal, otrava krve, sepse, šok organizmu, šokový stav, rakovina, nádorový růst.

Děkujeme za Vaší přízeň a podporu.